Legenda o corgi

      K plemeni welsh corgi se také vztahuje pradávná velšská  legenda.  Stará velšská legenda praví, že neobvykle moudří pejskové jsou královským darem, který věnovaly předkům nynějších obyvatel této části planety čarovné bytosti z hor. Ještě dříve, než se zde objevili lidé, obýval prý pohoří poloostrova Pembroke bájný nárůdek malinkatých lidiček. Měli paláce, zahrady i stáda miniaturních kraviček a také corgi, kteří je svědomitě hlídali nebo si hráli s dětmi v zelených údolích. Když však malí corgi dostali postroje, změnili se v pohádkové klusáky pádící krajinou přes vrcholky hor a koruny lesních velikánů. Lidské příchozí přijali bájní obyvatelé vlídně. Svá tajemství však před nimi střežili velmi ostražitě. Proto pouze nemnozí mohli zahlédnout koníky uhánějící noční tmou do neznámých dálek. Ti potom vyprávěli, že čarovní koníci se nepodobají žádným jiným koním na světě. Jejich srst je zlatá, krátké tlapky bílé, ouška vztyčená a kdo spatřil jejich oči, již nikdy na ně nezapomene.
 Neboť je v nich všechno. Láska i radost i moudrost celého světa. Dlouho, předlouho, žili lidé i bájní obyvatelé v přátelství. Stále více se však jejich cesty rozcházely. Člověk se rozpínal a vytlačoval malý nárůdek z jeho sídel. Nakonec se pohádkové bytosti rozhodly opustit svá rodná údolí navždy. Aby však na ně lidé úplně nezapomněli, zanechali jim na památku dvě štěňátka corgi. Děti je nalezly na jednom opuštěném lesním paloučku. Celý den si s nimi hrály a potom si je vzaly domů, neboť se domnívaly, že jsou to liščata. Když však lidé spatřili rudá zvířátka s bílými tlapkami a vztyčenými oušky, se stopami postrojů na hřbetech a pohlédli do jejich moudrých očí, porozuměli, jak nádherný dar dostali a kdo jim jej věnoval. Malí corgi již zůstali s člověkem. Naučili se milovat své nové hospodáře, pást jejich stáda a střežit jejich obydlí.  Na jejich hřbetech jsou dosud vidět stopy čarovných postrojů na kterých vozili víly z pradávných časů.